Rybník


23-03-2007 12:27 - Zdroj: nympha.blog.cz
Co se v té temné hluboké vodě může skrývat? Možná nic..Tekutina, jež vyplňuje díru v zemi, působí mrtvě.. Je ale opravdu mrtvá?Stojatá..Ani vlnka na hladině..Vítr jakoby se jí vyhýbal.. Počkat..Fouká vůbec vítr? Ne. Snad už i vítr zde umřel. Páchne zde hniloba..Tak co se skrývá pod hladinou?! Snad nic.. Ale přec mě zachvátil strach.. Sžírá mi útroby, jako když nenasytná šelma pojídá svou oběť. Jsem snad také obětí? Něco mi říká, že ano. Ale já přece nechci skončit jako oběť! Tolik úzkosti se ve mě najednou shromáždilo.. Ale kde se vzala?! Kde???Panebože.. Zírám do hluboké temné vody..Jakoby volala ,,Pojď.."..,,Nepůjdu.." polohlasem odpovídám, mé nohy mě však neposlouchají. Zase jsem o krok blíže. Čemu? Rybníku sebevrahů.. Jeho volání nikdo neodolá. Slyším libozvučný hlas, jenž mi našeptává, abych vkročila do neznáma. Podívala se pod hladinu? Nebo co po mě ten hlas chce? ,,Pojď.. Pojď.." nechci jej poslouchat. Ruce si tisknu k uším, ale hlas neustává. Vychází zevnitř! Jak strašné je to zjištění!! Hlas se mi dostal do hlavy a tam mě přemlouvá k něčemu, co bych nikdy neudělala.. ,,Neee...Ticho!!" Teď už křičím..Slzy mi tryskají z očí a zmítám se v křeči, při marném pokusu vyprostit ten ač libozvučný, tak hrůzyplný hlas z mé hlavy.. Po chvíli marný boj vzdávám.. Teď už to vím.. Měla jsem jim věřit. Měla jsem poslechnout starou pověru a nechodit sem v tento čas. Teď však musím za neuposlechnutí zaplatit. Vím, že už se nevrátím. V duchu se loučím s těmi, jež mám tolik ráda. Snad mi to odpustí.. A když ne? Jednou se jistě sejdeme a já budu mít možnost vysvětlit jim to. Teď již se nebráním, podléhám hlasu a vstupuji do rybníka. Zprvu je voda příjemná, hebká.. Náhle se však promění v tisíce střípků, zařezávajících se mi do kůže. Otvírám ústa. ..Chci křičet... Je to marné. Cosi mi ... - Pokračovat...
addthis





Poslední příspěvky z blogu:
nympha.blog.cz



Zašlete svůj blog
Požadavky na Blog
Ochrana osobních údajů
Kontakty

This site uses Thumbshots previews