Jeden den jako jeden život

16-08-2010 19:41 - Zdroj: blog.peoplecomm.cz
Je to jen pár týdnů, co jsem zase potkal dva skvělý lidi. Pavana - Inda, který se věnuje ayurvédské astrologii a Františka, který vede zajímavou, svobodě v práci nakloněnou účetní firmu a kromě toho učí na vysoké škole, provozuje nadaci a do toho se věnuje desítkám dalších aktivit. Ti dva se neznají, ale řekli mi dva konce jedné věci, které se mi v hlavě spojily v jedno velký "AHA". Na první pohled nic světoborného, ale na druhý - život měnící úhel pohledu.Nejprve jsme s Pavanem debatovali o tom, že spánek je podle mnoha filozofií v podstatě taková malá smrt. Že v podstatě každý večer umíráme. A že se třeba i proto večer loučíme a ráno vítáme. Je to stav, kdy ztrácíme vědomí a celou tu dobu tak nejsme schopní vědomě rozhodovat o tom, co děláme. Stejně tak po smrti, kdy ztratíme i jiné funkce a tím možnost žít další život. Pak mi František vyprávěl o tom, jak se snaží si každý den zorganizovat tak jako by to byl malý život. A mně se to tak nemohlo nespojit s debatou u Pavana. Nespočetněkrát jsem o tom četl i psal, ale myslím, že teprve s Františkem se mi to dokonale spojilo. Došlo mi proč mám tak často ten zvláštní pocit nespokojenosti a prázdnoty obzvlášť ve dnech, kdy jsem celý den zalezlý u počítače a kromě psaní nic moc jiného neudělám. Nebo ve dnech, kdy jsem celý den s dětmi a na nic jiného se nedostane. Nebo, když se dlouho nevidím s rodinou a přáteli. Nebo, když dlouho trčím na jednom místě. Prostě kdykoli spíš než že bych žil, čekám na život. Došlo mi, že nejnaplněněji se cítím ve dnech, když mám možnost tvořit, být s dětmi, s rodinou, přáteli, když sportuji nebo se jinak pohybuji venku a také když mohu být i sám. Prostě když se můj den podobá tomu, co chci mít v životě. Jinak tuto úvahu píšu hlavně pro letošní Cestu kolem světa. Tématem minulého setkání byl život a my ho tak ... - Pokračovat...