O plné hlavě, sasance a nekonečných závodech

12-07-2011 12:27 - Zdroj: dc-bublina.blogspot.com
Jako by zkamenělá postava seděla na židli, bez viditelného pohnutí a zřejmého důvodu. Hlava jí hučí, nabývá pocit, že se za radiátorem usadil neúnavný cvrček, který o sobě dává vědět s buldočí vytrvalostí. Naklání se mírně vpřed a její oči, těkavě sledují ruku, zápasící s perem, snažíc se o čitelnější písmo. Ruka však, zdá se, žije vlastním životem, a jakžtakž čitelné písmo, se po chvíli mění ve škrabopis, podobný hieroglyfům, kříženým klínovým písmem, psaných rukou dyslektika z prvního stupně základní školy. To aby stihla překotný roj myšlenek, vítězí kvantita nad kvalitou. Mírná nevolnost, způsobená emocemi, stoupá od břicha vzhůru a docela výrazně narušuje soustředění. Stav klouzajících myšlenek, jedné za druhou, střídají chvilky něčeho, co se dá nazvat "konec šichty". Ego se uklidnilo. Své emoce uvěznilo, alespoň na nějaký čas, do textu, aby se k němu mohlo vracet a při čtení se opájet vlastním šibalstvím. Stroje utichly a zpitomělý dělník blaženě usedá s lahváčem do křesla a vnímá jen příjemné účinky, prostupující tělem, jež má na svědomí nejspíš dobře vychlazený jedenáctistupňový "Sviňák". Přichází zvláštní období. Hlava intenzivně větrá a pouští dovnitř čerstvý vzduch. Chvílemi má dojem, že na krku, místo ní, sedí kaktus, nebo nějaká mořská sasanka, která se jen tak vlní, přichycená na korálovém podkladu, lovíce svými jedovatými chapadýlky drobné korýše a jiné potvůrky. Na co asi sasanka v tu chvíli myslí? Nejspíš nemá nejmenší tušení. Možná je na tom s hlavou stejně. Je spokojená, když jen tak roztáhne "krovky", otevře se a na nic nemyslí. Pokud kolem sasanky proplouvá dostatečné množství planktonu, jistě také chrochtá blahem. Všechno má svůj konec, takže i hojnost planktonu není věčná. Bezstarostnost sasanky, potažmo ego-hlavy ... - Pokračovat...