15 postřehů z 1/2 Jeruzaléma


16-03-2012 20:48 - Zdroj: blog.peoplecomm.cz
Už jsem psal, že jsem na pár dní v Jeruzalémě, na Honzo-cestě. Dneska jsem si dal jejich 1/2 maraton. Bylo to pro mě zase něco poprvé, plné „těšo-strachu“, mimo komfortní koleje, po kterých jedu často doma. Mám z toho pár silných dojmů ve vztahu ke svobodnému životu, tak je zkusím sepsat. Bez ladu a skladu, tak jak mě napadají. 1. Kroupy. Dobrý nebo blbý? Párkrát během závodu začaly padat kroupy s sníh. Zaujalo mě, že část davu vždy zajásala, zatímco druhé části ztuhly rysy a něco si zamumlali „pod knír“. Znělo mi to jako anglické f**k. Tyhle příhody mi vždycky připomenou to, co říkal prý už Shakespeare: “Nic není dobré nebo špatné. To z toho dělá až naše přemýšlení.” Vzpomínáte na Štěstí? Neštěstí? Kdo ví? 2. Běh místo střílení. Běžela s námi snad půlka místní armády. Naházeli samopaly na hromadu, svlékli uniformu, skočili do kecek a postavili se na start. A já si říkám… To byl svět, kdyby všichni lidi, co po světě pobíhají s flintou, místo střílení běhali. Co? Naivita? Asi jo, ale stejně mi to nedá. Uměli bychom tomu nějak pomoct? 3. Slunce a lidi ven. Lidí bylo kolem trati poskrovnu. Až v druhé části vylezlo slunce a s ním i lidi. A tak si zase říkám, jak je to sluníčko pro člověka důležitý. A jestli naše, od října do dubna, povětšinou šedá obloha nemůže za to, že to v mnoha našich městech vypadá jako při zákazu vycházení? Co myslíte? A co bychom mohli udělat proto, aby ta naše města a městečka ožila? Tahle otázka na mě přijde při každý honzo-cestě. Na mě je u nás mnohdy až moc mrtvo. 4. Poučení a učení. Po posledním běhu v Budapešti jsem přišel o dva nehty na nohou. Podcenil jsem rady guruů dlouhých běhů a pořídil si boty, které „padnou jak ulité“, abych pak sám bolestivě zjistil, že správná bota na dlouhý běh má být o číslo ... - Pokračovat...
addthis





Poslední příspěvky z blogu:
blog.peoplecomm.cz



Zašlete svůj blog
Požadavky na Blog
Ochrana osobních údajů
Kontakty

This site uses Thumbshots previews