Čtyři postřehy z 1/2 Vídně


17-04-2012 04:22 - Zdroj: blog.peoplecomm.cz
Předevčírem jsem si zaběhl vídeňský 1/2 maraton. A nemůžu si pomoct, mně tyhle běhy přijdou neuvěřitelně inspirativní (viz např. Postřehy z 1/2 Jeruzaléma nebo Postřehy z 1/2 Prahy). Kromě všech všech těch endorfinů a radosti (ale i bolesti) nasbírám pokaždé hromady postřehů na téma svobody a štěstí. Z Vídně zkusím čtyři. 1. Naše hranice? Často přemýšlím o tom, na co mám a na co nemám. A také o tom, jak na to přijít. Sport je, myslím, parádní příležitostí si na svoje limity sáhnout a zjistit, kde jsou a třeba se pokaždé překvapit, jak málo se známe – zjistit, že jsou třeba úplně jinde, než jsme si mysleli. Já totiž běhám, „abych to uběhl“. Snažím se nesoutěžit, trénuju, když mě doma pustí, sám, podle chuti. To znamená, že se do tenisek čas od času nedostanu třeba dva týdny v kuse. A proto tyhle 21-kilometry běhám tak okolo dvou hodin. Předevčírem jsem doběhl za 1:44, což je na mě raketový :-). Tentokrát jsem měl hodinky a „soutěžil jsem“. „Závodit“ bylo jiné než „jen tak běžet“. Život s hodinkama je jiný než ten bez hodinek. Všimli jste si? Ale to téma na jindy. Mně spíš překvapilo to tempo. A říkám si, kde jinde v životě se ještě takhle dokážu překvapit? Kde jinde bych mohl přijít na to, na co mám. A testuju svoje hranice vůbec dost? 2. Zrcadlové neurony? Když o tom dumám, myslím že mi k tomu tempu pomohly nejenom hodinky, ale především moje „zrcadlové neurony„. Určitě je znáte. Je to takový ten mechanismus v naší hlavě, který nám pomáhá cítit, co cítí druzí lidé, naladit se na ně a dělat, co dělají. A těch 36 tisíc běžců a údajně na 400 tisíc diváků kolem trati vytvořilo takovou vlnu nadšení a euforie, že na ní jednoduše nebylo možné si „nezasurfovat“. Připomělo mi to (pokolikáté už?), jak důležitá ... - Pokračovat...
addthis





Poslední příspěvky z blogu:
blog.peoplecomm.cz



Zašlete svůj blog
Požadavky na Blog
Ochrana osobních údajů
Kontakty

This site uses Thumbshots previews